Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář - 2.vydání

Znovuzačleněním rodinného práva do občanského zákoníku doznala úprava základních statusových, osobních a majetkových poměrů v manželství a rodině nové dimenze. Rodinné právo tak opět zaujalo důstojné místo v českém právním řádu. Tato skutečnost s sebou přináší nutnost pracovat s celým kodexem, jeho principy, východisky, hodnotami a výkladovými pravidly, ale i s obecnou částí a mnoha jeho novými instituty. Je třeba potřebu pochopit celkovou koncepci nového kodexu soukromého práva a širší souvislosti. Z textu druhé části občanského zákoníku se podává zřetelná tendence skloubit civilistické tradice, lidskoprávní tendence, konzervativní přístupy k rodině i názory a postoje zcela liberální. Byť je nový kodex soukromého práva jako celek považován za mezník pro civilistiku, jeho druhá část v mnohém navazuje na předchozí úpravu, v roce 1998 významně novelizovanou. Vtělení manželského majetkového práva a práva manželského bydlení, včetně zvláštních ustanovení na ochranu proti domácímu násilí, do manželského práva, a nový obsah řady ustanovení, je třeba považovat za zásadní změnu. Zejména úprava ochrany rodinného obydlí a obvyklého vybavení rodinné domácnosti vystihuje snahu hlavních zpracovatelů nového kodexu po dosažení komplexnosti a sledování evropských standardů. Jde-li o další, zejména obsahové novinky, je třeba zdůraznit novou koncepci rodičovské odpovědnosti inspirovanou Principy evropského rodinného práva a nové pojetí institutu osvojení nezletilého nesvéprávného dítěte reflektující mezinárodní úmluvy. Zcela novým institutem je především osvojení zletilého, které navazuje na tradice. Byť není v novém rodinném právu mnoho převratných změn, řada institutů je upravena jinak. Snahou autorů proto bylo vytvořit pro odbornou veřejnost komentář, který bude uživatelsky vstřícný a prakticky využitelný. Výklad ke každému ustanovení je proto uveden přehlednou osnovou: od úvodních obecných úvah, včetně teoretických aspektů a historických souvislosti, s uvedením, zda jde o kontinuitu či spíše diskontinuitní přístup, a zejména výčtu nejvýznamnějších odlišností od předchozí úpravy příslušného institutu i ve vazbě na přechodná ustanovení, po analýzu a procesně-právní aspekty věci. Na mnoha místech jsou začleněny také exkurzy, např. do trestního práva, zdravotnického práva, do oblasti státní správy na úseku matrik či státního občanství apod.  Samostatná pozornost je věnována mezinárodní a evropské dimenzi rodinného práva, zejména judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, nejvýznamnějším úmluvám a v neposlední řadě i právu Evropské unie.