Prapověsti naše s trochou vtipné kaše

Původní kniha Aloise Jiráska Staré pověsti české je publikací, která čtenáři vypráví události z české historie, založené hlavně na lidové slovesnosti, ale i některých historických poznatcích. Poprvé vyšla již v roce 1894. Za předlohu Alois Jirásek používal hlavně kroniky Hájkovu, Kosmovu či Dalimilovu, ale zařadil i informace ze Starých letopisů českých Františka Palackého. Velkou inspirací však pro něj zůstaly hlavně prameny lidové slovesnosti. Jiráskovy pověsti jsou ale napsané příliš obšírně a jazykem, jemuž dnešní člověk málo rozumí, a tak se dá zcela jistě předpokládat, že tuto knihu především mladý čtenář číst nebude. Téma Jiráskových pověstí už bylo zpracováno během těch 120 let mnohokrát, jenže teď přicházejí jeho pověsti na svět v úplně jiné podobě, a to ve veršovaném vypravování s ironií, parodií až sarkazmem. Je však zcela zřejmé, že v knize „Prapověsti naše s trochou vtipné kaše“ jsou základní Jiráskovy myšlenky zachovány. Kniha je napsána pro děti a mládež od devíti do sta let. Tedy kdo se rád pobaví, trochu poučí a zasměje, je pro něj tato publikace velmi dobrá volba. Vždyť my dospělí přece chceme, aby naše děti dávná historie zajímala, i když na pověstech Aloise Jiráska je možná pravda pouze fakt, že Slované přišli na západ z východu! Jenže, ať chceme nebo ne, Staré pověsti české k naší historii neodmyslitelně patří. Co na to říká autor? Všechny dávné pověsti o útrapách, o štěstí, ač zní mnohdy neskutečně, žít v nás zůstanou už věčně. Zdeněk Železný